Vážně už je půl léta pryč?

Anebo jinak…vážně je ještě půl léta před námi? Moje léto, kdy je úplně největší sezóna kroužení se vyvíjí trochu jinak, než jsem si v představách malovala. Viděla jsem se s obručí na širých loukách, v hlubokých lesích a u zurčících potůčků.

Na všech těchto místech jsem byla, ale taky tam byly moje děti a bágl většinou přetékal různými svačinkami a pitíčkem a pláštěnkami a ponožkami navíc a mikinami, aby nebyla zima, kdyby foukalo, a ještě tam někam rvát obruč…ufff…prostě jsem si to nekomplikovala.

Kroužila jsem si – tuhle první část léta – po večerech, pěkně sama v tichu, uklizená, co nejdál za chalupou, hlavně aby mě nikdo neviděl a tím pádem nerušil. Bylo to krásné a těšila jsem se, že takto potichounku se prokroužím létem... Ale pak se to zvrhlo.

Za chalupou je krásné pole, zralé klasy mě lákaly svou tichou písní k focení. Kontrast světle hnědých klasů, modrého nebe a zelených stromů v dáli mě úplně vybízel k pár snímkům… Všechno probíhalo nadmíru skvěle. Ale pak mě zradil můj vlastní blbý nápad. Vyskakovat si v poli se nevyplácí. Kotník se vám může vymknout…z kontroly :-D.

Proto pro zbývající půl léta radím: DRŽTE SE JEN BEZPEČNÝCH AKTIVIT. TŘEBA HOOPINGU :-)

 

leto-s-hula-hoopem-cervenec

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.